Bulva
Když byla přivezena poprvé domů, hrozně se bála, tak zůstávala první dny v kleci,
kterou si vedle sebe na stůl dala druhá nejmladší členka rodiny a přitom se sní učila.
Sice se Bulva bála, ale touha po jídle byla silnější.
Když už byla doma pár dní, vytáhli ji z klece a pustili na stůl s tím, "že přece není hloupá a nespadne".
V tu chvíli si to napochodovala do díry mezi stolem a stěnou a spadla dolů. Naštěstí se ji nic nestalo.
Prvotně byla pořízena nejmladšímu členu rodiny, ale postupem času si Bulva vybrala spíše starší sestru,
která ji ze začátku vůbec nechtěla, protože věděla, že nakonec se o ni bude muset starat ona.
Nakonec však si byly velice blízké. Bulva na ni dobře reagovala a primárně běhala za ní.
Má hrozně ráda okurku. Mohla si po bytě běhat, jak jenom chtěla. Slyšela na své jméno a pokaždé přiběhla, byla velmi inteligentní.
Dokázala si říct o všechno, co jenom chtěla. Každé ráno pískala, tak dlouho dokud někdo nevstal a nedal ji okurku.
Horší to bylo u stříhání drápků, to Bulva doslova křičela, tak jako kdyby ji řezali nohu. Uměla udělat pěknou scénu.
Jednou běhala v obýváku, kde seděla její oblíbenkyně na zemi. Z kuchyně se ozvala obrovská rána,
jako když někdo upustil pokličku od hrnce na zem. Během vteřiny byla Bulva u ní na klíne a schovávala se.
Ráda také běhala na chalupě ve svém výběhu, kde vybírala nejštavnatější stébla trávy.
Všude jezdila s rodinou a skoro nikdy nezůstala sama doma.
Každý ji měl rád a v našich srdcích ji nikdo nenahradí.
